Malá německá zlodějka
Rozvířila se bouřlivá diskuze. Z tohoto důvodu se dnes jakýkoliv úryvek z původního Hegemannové textu na internetu prakticky nedá najít. Zadáte do vyhledávače hesla jako „úryvek“ nebo „citace“ a vybíhají jedině odkazy na články, kde se rozebírá, co bylo ukradeno, nakolik to autorka pozměnila, zda je to omluvitelné nebo ne. V dotisku už vydavatel vyjmenoval všechny známé zdroje – jsou také v českém vydání a zkráceně zabírají osm stránek – a doplnil poznámku, že vzhledem „k estetickým principům intertextuality“ jich tam může být ještě víc. To situaci nijak zvlášť neuklidnilo, i když přinejmenším v otázce autorských práv je teď alespoň zčásti jasno.
Já jsem se do knihy začetla bez toho, abych měla o těchto faktech sebemenší ponětí. Dost se mi líbil příběh i styl – zvláště na začátku plyne všechno hodně svižně, pološílená teenagerka v centru Berlína, uprostřed dění, vláčí čtenáře světem drog, zábavy, citové prázdnoty, vzpomínek na matčinu smrt. Objevné to není, ale hezky se to čte, zvlášť pro někoho, kdo je takovému světu na míle vzdálen. K tomu ten jadrný, dužnatý jazyk někoho, kdo je zjevně inteligentní a taky toho hodně přečetl – a přesto na tyto věci prostě už kašle.
Pak asi ve třetině jsem hledala nějaký kousek v originálním znění a přišla na celý ten „podvod“. I když mě to zas tak nepobouřilo, trochu mě udivil rozsah tohoto nepřiznaného propůjčování. Je toho opravdu dost. Na druhé straně, Hegemannová psát umí, jinak by to neslepila dohromady do funkčního celku, a kromě toho je v závěrečném výpočtu citací vidět, že některé úryvky předělala na lepší. (To, že se nepřiznala, je jiná věc, pravda. To se nedělá!)
Jaká tedy tato „intertextuální“ slepenice je? Chtělo by se říct, typická teenagerská zpověď. Hrdince nikdo nerozumí, její otec hodně vydělává, ale nestará se o ni. Do školy nechodí, vzdělávací systém je nanic. Téměř nepřetržitě sjetá, tráví dny s nic nedělající Ophelií, HIV pozitivní berlínskou kráskou, a s kýmkoliv jiným, kdo se naskytne, od taxikáře až po prodavače exotické zvěře. Panoptikum velkoměsta. Noční světla a lajny prášku. Smutek z toho, co bylo, strach z toho, co přijde.
Vím až podivně přesně, co chci: nedospět. Za několik let už nebudu mít dost sil, abych se mohla vážně zamyslet nad tím, jakou barvu má mít potah na mojí první samostatně pořízené sedačce. Budu se smutně ohlížet zpátky na vývojový proces, jenž byl ovlivňován nadprůměrně kontraproduktivními kolapsy, a k smrti se stydět za všechno, co tady teď datluju do počítače, jako kdyby to byl kdovíjaký zázrak. Protože do té doby už pravděpodobně konečně pochopím Foucaulta, zbavím se jiných měřítek i své rodiny a najednou si uvědomím, že právě tady tohleto, tahle hromada odpadků tvořená propocenými prostěradly, nestrukturovaným denním pořádkem a záškoláctvím, byla vlastně nejlepší léta mého života.
Pach zpocených těl, heroinový třes a občas nějaké to náhodné vyvrcholení na zadním sedadle. Na naléhání sestry se vrátit na den do školy, zrovna když se koná třídní výlet do koncentráku. „Den se nevydává žádným rozhodujícím směrem.“ A život obecně také ne.
Míchá se tady současná popkultura s klasikou, deník s útržky e-mailové korespondence, svět bohatých se světem chudých. Teorie s praxí. Kapitoly jsou krátké a ještě dál členěné, pořád se mění scéna i postavy, pořád se něco děje. A přesto se nestane nic. Jakkoliv hloupě to srovnání bude znít – trochu jako Jeden den Ivana Denisoviče. Smutné není to, co se tam odehrává, nýbrž především to, když pochopíte, že tohle není program na jedno léto, tohle je realita na mnoho let, pokud ne na celý život.
Ke konci, když mi došlo, že se z toho, chudák ztracená, asi nedostane, už mě to moc nebavilo. Ne že bych čekala šťastný konec. Spíš nějaké svého druhu uzavření. Přesto mě malá německá zlodějka potěšila. Především tím, že, třebaže nechtěně, zavdala podnět k pozoruhodné diskuzi.
Hegemannová svůj literární debut v čase největšího nadšení shrnula slovy: „Není to žádný deník, nebo román-vyznání, co by vznikl z přetlaku. Je to prostě experiment.“ To ano, i když asi jiným způsobem, než původně zamýšlela. Uvidíme, možná jednou někdo vykrade ji a situace získá další rozměr. Těším se na to.
Pavla Kopecká
Kdo by se svlékl pro Klause
V kalendáři, který se objevil na pultech knihkupectví pár dní před Putinovými narozeninami, se předvádělo dvanáct studentek žurnalistiky v provokativním prádle a s pochybným vzkazem „Vladimiru Vladimiroviči“ vedle každé z nich.
Pavla Kopecká
Jak být ženou
"Internet v podstatě prodává pornografickou monokulturu – sexuální variantu východoanglického venkova. Žádné bující živé ploty, žádné zvláštnosti, jen rovné záhony, kam až oko dohlédne – hloupé, monotónní pornopříběhy jako ten popsaný výše. Tohle je Tesco-mrd, zásun à la Microsoft Windows, který rozmačká jakýkoli jiný druh sexu na trhu."
Pavla Kopecká
Šla jsem cestou sněžných ptáků
Zapálím si svíčku a přenesu své myšlenky na pergamen. Kdysi lidé neměli sklo, protože sklo bylo vzácné, proto stavěli domy s malinkými okénky. Aby tudy netáhlo. Pak se sklo dalo sice sehnat, ale bylo tak vzácné, že když člověk odcházel z domu, vybral ho z okna a pečlivě schoval někam do bezpečí, protože jinak by o něj určitě přišel. Sklo chtěli všichni.
Pavla Kopecká
Tohle je moje filosofie, dámy!
Dá se závislost vypěstovat úplně na čemkoli? Napadlo mě dnes ráno. Napadlo mě to při čištění zubů. Zuby si čistím moc ráda. Jednou mi někdo řekl, že zubní pasty obsahují nějaké látky, které u nás vyvolají závislost, abychom pak vždycky používali jenom tu jednu značku.
Pavla Kopecká
Americký cash, britský debut
Moje babička, přestože u televize tráví dost času, se odmítá dívat na pořady, kde jde o peníze, ať už jde o vědomostní soutěž nebo pouhou hru na štěstí. Říká, že to přece nikoho nemůže zajímat. Dívat se, jak někomu úplně cizímu padne do klína půl milionu? Kdyby to byl aspoň někdo tady z vesnice...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Ukrajina zničila ruskou minolovku, drony poškodila rafinerii ve Slavjansku
Sledujeme online Zničili jsme minolovku ruské černomořské flotily, ohlásili v sobotu večer ukrajinští námořníci. V...
Malostranský zápisník: Chcimír, nebo mírotvorce? Kdo spolkl ropuchu?
Premium Nechceme slevu zadarmo – a při hlasování o skvělém migračním paktu se statečně zdržíme! ODS už...
Babiš s ruskou vlajkou byl trefný, míní Lipavský. Jitří to společnost, řekl Bžoch
Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) považuje kampaň, ve které byl zparodován vizuál hnutí ANO,...
Řidičku překvapila mokrá silnice, dodávka skončila po nehodě na střeše
Mokrá silnice zřejmě překvapila řidičku Škody Fabie, která způsobila v neděli dopoledne nehodu obce...
Servisní a aplikační technik (m/ž) - mzda až 55.000 Kč
ZOLLER CZECH s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
50 000 - 55 000 Kč
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1505x